Bylo nebylo, v dalekém království, kde slunce nikdy nezapadalo a obloha byla pokrytá miliony třpytivých hvězd, žil malý princ jménem Leo. Království bylo magické, a každou noc se na obloze objevovaly nové hvězdy, které měly tu moc splnit každé přání.
Za devatero řekami a devatero kopci ležel hluboko v lese klidný liščí kraj. V jedné útulné noře žila mladá liška jménem Lujza. Nebyla jako ostatní lišky – nezajímalo ji loudění vajíček ani chytání slepic. Místo toho milovala příběhy a dobrodružství.
Byl jednou jeden malý medvídek jménem Míša, který se bál tmy. Každý večer, když se začalo stmívat, schoulil se ve svém pelíšku a doufal, že noc rychle přejde.
Byla jednou jedna holčička jménem Amálka, která milovala hvězdy. Každý večer seděla u okna a dívala se na noční oblohu. Nejvíc si přála jediné – dotknout se jedné z těch zářivých hvězdiček.
Od té noci chodil Oliver do kouzelné zahrady skoro každý večer. Učil se od moudré sovy jménem Sofie, jak rozeznat zlé sny od těch dobrých, a s malým dráčkem Plamínkem létali nad krajinou snů, aby pomáhali dětem spát klidně.
Byl jednou jeden malý chlapec jménem Oliver, který miloval dobrodružství. Jednoho dne, když si hrál na půdě u babičky, objevil starou dřevěnou krabičku. Uvnitř byl malý klíč, který se krásně třpytil a měl vyryté písmeno "O".
Bylo jednou jedno malé městečko, kde každý rok slavili první máj jako svátek lásky a jara. Všude kvetly třešně, na náměstí hrála hudba a lidé se procházeli ruku v ruce pod rozkvetlými stromy. Ale letos bylo něco jinak.
Bylo jednou jedno malé vesnické údolí, kde každý rok 30. dubna slavili Pálení čarodějnic. Lidé si stavěli hranici, pálili figurínu čarodějnice a tančili kolem ohně.