V jedné hluboké jeskyni žil malý netopýr jménem Bertík. Měl hebká křidélka, ouška jako malé lístky a oči jako dva korálky. Všichni ostatní netopýři spali celý den a vylétali jen v noci, ale Bertík byl jiný – on miloval tmu tak moc, že v ní dokázal dělat cokoliv. Hrál si, zpíval si písničky a dokonce kreslil obrázky do vzduchu svým létáním....
Byl jednou jeden mladý zajíc jménem Tonda. Žil na kraji velkého lesa, kde všichni zajíci byli známí svou schopností skákat rychle a přesně – kromě Tondy. Když Tonda skočil, nikdy to nebylo rovně. Vždycky letěl doprava, doleva, někdy i dozadu!
Byla jednou jedna holčička, kterou všichni ve vesnici znali podle její červené pláštěnky s kapucí. Říkali jí Červená Karkulka. Měla ráda koláče, dobrodružství a ptala se na všechno tisíc otázek denně. A taky měla jednu speciální schopnost – všechno vždycky nějak spletla, ale nakonec to dobře dopadlo.
Byl jednou jeden kluk jménem Matyáš, který snil o tom, že procestuje celý svět. Měl jen jedno přání – aby měl kolo, na kterém by mohl jezdit kamkoli by chtěl. Ale jeho rodina byla chudá a na nové kolo nebyly peníze.
Byla jednou jedna malá princezna jménem Elinka. Měla vlasy tak dlouhé a zlaté, že když šla zahradou, ptáčci si v nich chtěli stavět hnízda. Každé ráno jí s česáním pomáhala dvorní dáma, ale vlasy byly tak zacuchané, že to trvalo celé hodiny. Elinka z toho byla smutná – místo hraní musela sedět a čekat, až bude hotovo.
Kdysi dávno, v malém lese za kopcem, žil myšák jménem Hubert. Byl to zvídavý myšák s kulatými brýlemi, malým baťůžkem a velkým snem – chtěl jednou objevit něco, co nikdo před ním neviděl. Ostatní myši se mu smály a říkaly, že les už dávno nic nového neskrývá. Ale Hubert tomu nevěřil.
Bylo nebylo, hluboko v zeleném lese, žila parta lesních kamarádů: moudrá sova Sofie, veselý zajíček Zoubek, malá plachá srnka Eliška a trošku bručounský jezevec Hugo.
Na kraji vesnice, v malé stodole, bydlel červený traktůrek jménem Toník. Byl to pracovitý traktůrek, každý den pomáhal na poli – oral, vláčel, vozil seno a někdy i děti na projížďky. Ale měl jednu zvláštnost: Toník byl pořád špinavý.