Bylo, nebylo, za sedmero lesy a devatero kopci žil na okraji vesnice chlapec jménem Honza. Nebyl to žádný lenoch, jak se o Honzích často říká, ale kluk zvídavý, trochu zasněný a srdce měl na správném místě.
V jednom tichém lese žil malý medvídek jménem Brumík. Každý večer, když šel spát, koukal z okýnka své chaloupky na noční oblohu. Nejraději měl jednu jasnou hvězdičku, která vždycky jako první zablikala. Říkal jí "Moje hvězda".
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, rozkládalo se velké lesní království. V tom království vládl moudrý a laskavý král jménem Alar. Jeho královna, Elenie, byla milá a vlídná žena, která měla dar rozumět zvířatům. Spolu měli jedinou dceru – princeznu Lunu, která měla oči modré jako jezero za svítání a vlasy zlaté jako letní slunce.
V australské buši, kde svítí slunce a skáčou klokani, žil malý klokánek jménem Kuba. Byl zvídavý, veselý a měl jednu velkou lásku – svoji maminku Kláru. Každý den ho nosila ve svém měkkém vaku, učila ho skákat, hledala chutné listy a večer mu vyprávěla pohádky.
Byla jednou jedna holčička jménem Rozárka. Měla pět let, dvě pihy na nose a jedno velké přání – aby mohla jednou jít nakupovat úplně sama. No dobře, ne tak úplně sama… Chtěla s sebou vzít i svého plyšového medvěda Brumlu, který byl sice trochu stydlivý, ale velmi moudrý.
Byl krásný slunečný den v Adventure Bay a Tlapková patrola si zrovna dávala zasloužený odpočinek. Chase čistil svůj batoh, Marshall si hrál s míčem, Skye létala v kruzích nad základnou a Rubble chrápal v rohu s bříškem plným sušenek.
Kdysi dávno, v království zvaném Zelenodvůr, žil malý kluk jménem Matěj. Byl to obyčejný kluk s neobyčejným srdcem – miloval příběhy o rytířích, dracích a kouzlech. Každý večer usínal s představou, jak jednou zachrání princeznu nebo porazí zlého čaroděje.
Byla jednou jedna holčička jménem Ella. Byla zvědavá, veselá a měla nejraději dobrodružství. Žila v malé vesničce na kraji lesa, který všichni zvali "Les ticha", protože se z něj nikdy neozýval ani šelest. Lidé říkali, že je zakletý, ale Ella tomu nevěřila. Spíš měla pocit, že se v něm ukrývá něco nádherného a tajemného.