V jednom tichém rybníčku žil malý žabák jménem Pepík. Na rozdíl od ostatních žab neuměl vůbec skákat. Zatímco ostatní poskakovali z listu na list a soutěžili, kdo doskočí dál, Pepík se sotva odlepil od země.
Kdysi dávno, v malém městečku na kraji lesa, žil pejsek jménem Max. Byl to obyčejný hnědý voříšek s bílou skvrnou na nose a jedním uchem vždy o trochu víc svěšeným než druhé. Max bydlel se svým páníčkem, starým vědcem panem Vavřincem, který celý život snil o tom, že vyšle do vesmíru raketu.
Byla jednou jedna holčička jménem Eliška, která žila v malém domečku na kraji lesa. Měla ráda kytičky, palačinky a hlavně zvířátka. Ale ze všeho nejvíc si přála mít vlastní koťátko.
Za devatero horami a devatero řekami, v srdci Hané, stála kdysi dávno malá vesnička jménem Kláskov. Kolem ní se rozprostíraly zlaté lány obilí, které ševelily ve větru jako moře. Lidé tu byli pracovití, dobrosrdeční a uměli se radovat i z mála. A nade vším bděl jejich dávný ochránce – Krále Ječmínek.
Kdysi dávno, v krajině plné květin, motýlů a zpívajících ptáčků, žil jeden zvláštní robot. Jmenoval se Riki a byl to malý kulatý robot s jedním svítícím okem, které v noci měnilo barvy jako duha. Riki nebyl jako ostatní roboti. Nepracoval v továrně, nepočítal čísla a ani nestavěl domy. Riki měl jedno jediné poslání: hlídat slunce.
Byl jednou jeden Honza. Všichni mu říkali "hloupý Honza", protože celý den ležel na peci, díval se do stropu a jediné, co ho zajímalo, bylo jídlo a spaní. Když mu máma řekla, že by měl jít do světa a něco dokázat, Honza jen zívl a přikryl se peřinou.
Byl jednou jeden malý chlapec jménem Matýsek, který se každou noc bál usnout. Ne proto, že by se bál tmy, ale protože se mu někdy zdály zlé sny. Strašidla, draci, nebo divné zvuky – nic z toho neměl rád.
V jedné malé tůňce u lesa žil žabák jménem Kvákal. Nebyl to ledajaký žabák – měl velké oči, zelený klobouček z listu a hlavně jedno velké přání: chtěl umět zpívat jako slavík.