Toník a kouzelná zoo

Byl jednou jeden kluk jménem Toník. Měl pět let a miloval zvířata. Měl doma encyklopedii savců, plyšového slona a každou středu si hrál na lva. Ale nejvíc ze všeho si přál navštívit opravdovou zoologickou zahradu.

Jednoho rána ho maminka překvapila:

"Toníku, obleč si pohodlné boty, dneska jedeme do zoo!"

Toník skoro vyskočil radostí. Cesta byla dlouhá, ale když konečně dorazili k bráně, měl oči jako dvě kola. Za plotem se ozývali ptáci, řvali lvi a poskakovali opičáci.

Nejdřív zamířili ke žirafám. Toník žasl nad jejich dlouhými krky. Jedna žirafa k němu přišla tak blízko, že mu olízla vlasy!

"Haha! Mamí, ona mě polechtala jazykem!" smál se Toník.

Pak šli k tučňákům. Zrovna měli krmení a tučňáci vesele plavali sem a tam. Jeden z nich se jmenoval Gustav a pořád padal na zobák. Toník se nemohl přestat smát.

Ale když přišli k výběhu slonů, stalo se něco zvláštního. Jeden starý slon jménem Bumbo se podíval Toníkovi přímo do očí a zamrkal. V tu chvíli se kolem kluka zatočil vítr a celý svět se na okamžik rozmazal.

Najednou stál Toník uvnitř výběhu. A co víc – rozuměl slonovi!

"Vítej, malý příteli," řekl Bumbo hlubokým hlasem. "Jsi dnes vybraný návštěvník. Můžeš s námi mluvit a podívat se do tajného zákoutí zoo."

Toník mrkal překvapením, ale pak se usmál: "To zní jako dobrodružství!"

Bumbo ho posadil na záda a vyrazil do hloubi zoo, kam normální lidé nemají přístup. Prošli kolem gepardů, kteří jim zamávali ocasy, pluli po jezírku s krokodýly (ti si zpívali reggae!) a dokonce potkali starou želvu, která uměla rapovat.

Nakonec dorazili do ukrytého pavilonu, kde žila zvláštní zvířata – třeba létající kapybara, chameleón, který se uměl proměnit ve stín, nebo malý medvěd, který měl knihu pohádek a rád z ní četl ostatním.

"Toníku," řekl Bumbo, "zvířata mají svá tajemství, ale když nás někdo opravdu miluje, jako ty, můžeme mu ukázat víc."

"Děkuju," řekl Toník a objal slonův chobot.

Pak se vítr znovu zatočil, a když se probudil, stál zase u výběhu a maminka na něj volala:

"Toníku, jdeme dál, už jsi se zasnil!"

Toník se jen usmál. Neprozradil nic. Ale v kapse měl pírko z létající kapybary – důkaz, že to nebyl sen.

A od té doby věděl, že zoo není jen místo, kde jsou zvířata. Je to místo, kde se dějí zázraky.