Pohádka o žabákovi, který chtěl umět zpívat

V jedné malé tůňce u lesa žil žabák jménem Kvákal. Nebyl to ledajaký žabák – měl velké oči, zelený klobouček z listu a hlavně jedno velké přání: chtěl umět zpívat jako slavík.

Každý večer naslouchal, jak slavík zpívá na větvi nad tůní, a vzdychal:

"Ach jo… kdybych tak měl krásný hlas, všichni by mě poslouchali!"

Jednou se Kvákal vydal za lesní vílou, která uměla plnit přání. Víla se na něj usmála a řekla:

"Dám ti dar – na jednu noc bude tvůj hlas jako slavíkův. Ale pamatuj: pravé kouzlo není v hlase, ale v srdci."

Kvákal souhlasil a druhý den večer… zpíval jako o život! Všichni živočichové z okolí se seběhli poslouchat – ježci, sovičky, lišky i datel přestal ťukat.

Ale Kvákal se necítil šťastný. Nikdo ho nepoznával. "To není ten náš žabák!" říkali.

A tak Kvákal přestal zpívat slavíčím hlasem a raději znovu zakvákal po svém:

"Kvééék!"

A víš co? Všichni se usmáli. "To je on! Náš Kvákal!" A zatleskali mu za odvahu být sám sebou.

Od té doby Kvákal zpíval každý večer – ne jako slavík, ale jako nejšťastnější žabák na světě.

🌙

Poučení

Není důležité mít slavný hlas. Důležité je zpívat s radostí – a být tím, kým opravdu jsme.