Pohádka o školce U Kouzelného stromu

Kdysi dávno, v malém městečku obklopeném lesy, stála školka, která nebyla jen tak obyčejná. Jmenovala se U Kouzelného stromu. A opravdu – přímo uprostřed její zahrady rostl obrovský starý dub, jehož větve byly tak široké, že se pod nimi mohly hrát všechny děti a ještě by zbylo místo na piknik.

Ale tenhle strom nebyl jen veliký – byl i kouzelný. Věděla to ale jen paní učitelka Alenka, která školku vedla. Byla milá, vždycky usměvavá a měla vlasy spletené do copu, ve kterém nosila květiny.

Ve školce chodili i Ondra, Lenička, Tobiáš, Sofinka a Maxík – pět kamarádů, kteří byli pořád spolu. Milovali malování, skákání v kalužích a hlavně pohádky před spaním.

Jednoho dne, když si děti hrály venku, Maxík zakopl o kořen stromu a spadl. Ale místo pláče se začal smát, protože pod kořenem něco zahlédl. Malá dvířka! Byla stará, dřevěná, s miniaturní klíčovou dírkou. Děti byly překvapené – co to asi je?

Večer, když všichni usnuli, šla paní učitelka Alenka ke stromu. V ruce držela malý stříbrný klíček. Odemkla dvířka a zmizela uvnitř. Netušila, že ji sleduje malý Ondra, který nemohl spát.

Druhý den Ondra všechno řekl ostatním a společně se rozhodli, že to prozkoumají. Schovali se večer za keř a čekali. Když paní učitelka zmizela ve stromě, děti se připlížily, a co myslíte? Dvířka zůstala pootevřená!

Vlezly dovnitř – a najednou se ocitly v jiném světě. Byla to tajná zahrada, kde květiny mluvily, motýli svítili jako lampičky a houpačky se houpaly samy. Uprostřed zahrady stála malá školička, postavená celá z bonbónů! A kdo ji navštěvoval? Zvířátka z lesa!

Medvídek čmáral obrázky, lištička se učila počítat a zajíc právě stavěl kostky. A paní učitelka Alenka? Seděla s nimi a vyprávěla jim pohádku o tom, jak důležité je přátelství, trpělivost a vzájemná pomoc.

Děti byly unešené. Každý večer pak tajně chodily do kouzelného světa a učily se spolu s lesními zvířátky. Ale jednoho dne se dvířka už neotevřela.

Paní učitelka jim vysvětlila, že kouzelný svět zůstane navždy v jejich srdcích, protože ho poznali a naučili se to nejdůležitější – že školka není jen místo, kam se chodí, ale kouzelný domov, kde se učíme být lepšími kamarády a lidmi.

A od té doby si děti vážily každého dne ve školce. A dub? Ten tam stál dál, tichý a mocný, a možná jednou, až přijde správný čas… znovu otevře svoje dvířka.