Pohádka o Šeptánkovi a zlých snech

Byl jednou jeden malý chlapec jménem Matýsek, který se každou noc bál usnout. Ne proto, že by se bál tmy, ale protože se mu někdy zdály zlé sny. Strašidla, draci, nebo divné zvuky – nic z toho neměl rád.

Jednoho večera, když ležel v postýlce a přitiskl si plyšového medvídka k sobě, se u něj na polštáři objevil malý, svítící skřítek. Byl celý modrý a měl křídla jako vážka. Jmenoval se Šeptánek.

"Neboj se, Matýsku," zašeptal Šeptánek, "já jsem strážce snů. Hlídám děti, když spí, a rozháním zlé sny."

"A jak to děláš?" zeptal se zvědavě Matýsek.

"Každý večer před spaním pošeptám do ucha kouzelná slova," vysvětloval Šeptánek. "Tím vytvořím kolem tvé postele bublinu z dobrých myšlenek. Uvnitř té bubliny nemají zlé sny žádnou sílu."

Matýsek se usmál, protože to znělo krásně. A tak zavřel oči a poslouchal, jak mu Šeptánek šeptá:

"Ať dnes v noci spíš jak dřevo,

jen sny pěkné a nic levó.

Draci spí a bubáci nejsou,

tvé sny si jen s radostí hrajou."

A víš co? Té noci se Matýskovi zdál sen o létajících dortících, mluvících zvířátkách a veselém karnevalu. A od té doby už se zlých snů nebál. Protože věděl, že Šeptánek je vždy poblíž – stačí ho zavolat šeptem, těsně před spaním.