Pohádka o Rozárce, co šla na nákup do Kouzelného obchodu

Byla jednou jedna holčička jménem Rozárka. Měla pět let, dvě pihy na nose a jedno velké přání – aby mohla jednou jít nakupovat úplně sama. No dobře, ne tak úplně sama… Chtěla s sebou vzít i svého plyšového medvěda Brumlu, který byl sice trochu stydlivý, ale velmi moudrý.

Jednoho rána, když maminka dělala palačinky a tatínek hledal ponožky, Rozárka se podívala z okna a co neviděla – ulice byla úplně jiná než včera! Na rohu stál obchod, který tam nikdy předtím nebyl. Měl barevnou střechu, výlohu plnou bublin a ceduli, na které stálo:

"Kouzelný krámek všeho možného – jen pro statečné děti!"

Rozárka si utřela palačinkovou pusu, popadla Brumlu a vyrazila. Mamince jen volala přes rameno:

"Jdu na nákup, hned jsem zpátky.

U dveří obchodu na ni čekal nákupní vozík. Ale nebyl to obyčejný vozík – měl oči, malá kolečka jako nožky a jakmile Rozárka sáhla po madle, promluvil:

"Nazdar! Jsem Viktor Vozík. Pojedeme spolu?"

"Jasně!" zasmála se Rozárka. "Potřebuju banány, mlíko a něco dobrýho na zub."

"Tak pojďme," zazvonil Viktor a vjeli dovnitř.

První ulička byla plná rohlíků, které zpívaly, chleba, co se kroutil jako tanečník, a koláčů, co se schovávaly pod utěrku.

"Vem si jen to, co tě opravdu osloví," šeptl Brumla.

Rozárka sáhla po vanilkovém koláči, který jí zazpíval ukolébavku.

"To je ten pravý," usmála se.

V mléčném oddělení stál jogurt s knírem a předstíral, že je zmrzlina.

"Já jsem ledový princ! Vem si mě!"

Ale Brumla zakroutil hlavou: "Ten jen slibuje a pak tě studí. Vyber radši obyčejný jahodový – ten nikdy nezklame."

Rozárka se zasmála a vzala ten správný.

Pak dojeli k poslednímu regálu. Nad ním visel nápis:

"Jedna věc navíc – jen pokud ji opravdu potřebuješ."

Byly tam hračky, omalovánky, dokonce i skákací žába. Ale Rozárka si všimla malé knížky.

"Pohádky na dobrou noc," přečetla nahlas.

"Tu si vezmu. Můžu ji číst mamince, až bude unavená."

Brumla přikývl. "To je rozumný výběr.

U pokladny seděla stará paní s čarovným kloboukem. Místo peněz ale chtěla hádanku.

"Abys mohla odejít s nákupem, řekni: Co je malé, ale umí to změnit svět?"

Rozárka přemýšlela.

"Laskavost," řekla nakonec.

A paní se usmála. "Správně. Nákup je tvůj. A nezapomeň, že i obyčejný výlet do obchodu může být dobrodružství."

Rozárka se vrátila domů s plným vozíkem, Brumla byl pyšný a maminka jen překvapeně koukala:

"Kdes to všechno sehnala?"

Rozárka jen pokrčila rameny a mrkla na Brumlu.

"V obchodě na rohu. Ale pozor – je tam jen pro děti, co mají srdce otevřené."

A večer, než šla spát, otevřela novou knížku a četla mamince i tatínkovi jednu pohádku. A všichni usnuli s úsměvem.