Pohádka o ospalém medvídkovi

Byl jednou jeden malý medvídek jménem Míša, který žil v lese pod vysokým smrkem. Měl hebkou srst, kulatý čumáček a vždycky chodil spát až poslední. Zatímco všechna zvířátka už dávno spala, Míša si ještě hrál se šiškami nebo koukal na hvězdy.

Jednoho večera za ním přišla sovička Sofie a povídá:

"Míšo, proč ještě nespíš? Všechno v lese už odpočívá."

"Já nejsem unavený," zívl medvídek. "Ještě si chci hrát."

Sofie se usmála a sedla si vedle něj.

"Víš, že když jdeš spát včas, zdají se ti ty nejkrásnější sny?"

"Opravdu?" zeptal se Míša.

"Ano. Třeba o létajících medvídcích, co sbírají hvězdy."

To už se Míšovi začaly klížit oči. Zívnul, přitulil se k mechu a uslyšel, jak mu Sofie šeptá:

"Dobrou noc, medvídku. Ať se ti zdá ten nejhezčí sen."

A tak medvídek usnul. A opravdu – zdálo se mu, že létá po noční obloze a sbírá zářící hvězdičky do medového pytlíčku.