Pohádka o Ošklivém Hadovi Hugošovi

Za sedmero loukami a devatero kopci, kde se lesy střídají s rozkvetlými loukami, žil v tmavé jeskyni had jménem Hugoš. Byl dlouhý, šupinatý a měl tmavě zelenou kůži, která vypadala jako mech. Všichni se ho báli. Ne proto, že by něco provedl – ale protože vypadal jinak než ostatní zvířátka v lese.

"Fuj, had! Určitě chce někoho uštknout!" říkala veverka.

"Když syčí, znamená to, že je zlý!" dodával ježek.

A tak se Hugoš procházel lesem sám. Nikdy nikomu neublížil, ale všichni ho obcházeli obloukem.

Jednoho dne se nad lesem strhla velká bouřka. Hromy burácely, stromy se ohýbaly a potůčky se změnily v proudy vody. Všechny norami a doupata se rychle zaplavila. Zvířátka se schovávala, kde mohla – ale malé zajíčátko Filip zůstalo venku, uvízlé v bahně pod spadlým větvím.

Volalo o pomoc, ale nikdo ho neslyšel. Nikdo – kromě Hugoše.

Ten se tiše připlazil k vystrašenému zajíčkovi. Neřekl ani slovo. Zvedl větev a jemně ho vyprostil z bahna. Filip se nejdřív lekl – vždyť ho učili, že hadi jsou zlí. Ale Hugoš nic neudělal. Jen mu přikývl a pomalu ho vedl po bezpečné cestě do své suché jeskyně.

Tam mu donesl mech jako pelíšek a kapičky rosy v listu místo vody. Bouřka venku řádila, ale Filip byl v bezpečí.

Když se druhý den rozjasnilo a les se opět probudil, Filip běžel mezi ostatní zvířátka a vyprávěl:

"Ten had je hodný! Zachránil mě! Vůbec není zlý, jen je sám!"

Zvířátka tomu zprvu nechtěla věřit. Ale když Hugoš začal pomáhat – odstraňoval spadlé větve, ukazoval cestu z bláta a dokonce se podělil o své bobulky z jeskyně – všichni pochopili, že to, jak někdo vypadá, neříká nic o tom, jaký opravdu je.

A tak se z Hugoše stal nejoblíbenější obyvatel lesa. Ne pro svůj vzhled – ale pro svoje dobré srdce. A když někdo přišel nový, Hugoš vždycky řekl:

"Nezáleží na tom, jak vypadáš. Důležité je, co máš uvnitř."

✨ Dobrou noc a pamatuj – i ti, co vypadají jinak, můžou být ti nejlepší přátelé.