Pohádka o mořském království a statečné holčičce Julince

Kdysi dávno, za sedmi vlnami a jedním velikým majákem, existovalo kouzelné mořské království jménem Aquarina. Vládla mu moudrá královna Siréna, která měla dlouhé vlasy jako chaluhy a hlas, který dokázal utišit i nejdivočejší bouři. Všechno v království bylo v harmonii – ryby si hrály v korálových zahradách, delfíni zpívali, a medúzy svítily jako lampičky pod hladinou.

Jednoho dne ale začalo moře temnět. Vlny byly neklidné, ryby se schovávaly a královna Siréna byla smutná. Důvod byl prostý – zmizela Perla moře, kouzelný drahokam, který chránil celé království před temnotou a bouřemi.

V tu dobu na břehu žila holčička jménem Julinka. Měla moře moc ráda, každé ráno ho zdravila a posílala mu mušličky, jako dárky. Jednoho večera se jí zdál zvláštní sen – obrovská mořská želva jí šeptala: "Julinko, potřebujeme tvou pomoc…"

Když se Julinka probudila, na parapetu ležela lesklá šupinka a kapka mořské vody – ačkoliv bylo sucho. Věděla, že to nebyl jen sen. Sebrala svou mušličkovou čelenku, kterou si sama vyrobila, a vyrazila k moři. Tam se otevřela malá brána z vln – tajný vstup do mořského království.

Pod hladinou se Julinka proměnila – mohla dýchat jako ryba a plavat rychle jako mořský koník. Cestou potkala moudrého chobotničáka Dóda, který jí vysvětlil, že perlu ukradl stínový krab Karzok, který záviděl světlu a klidu Aquariny.

Julinka se nezalekla. Putovala temnými jeskyněmi, prošla kolem zpívajících velryb i přes vířící proudy. A když konečně dorazila do Karzokovy skrýše, krab se zvedl a zařval:

"Tahle perla je moje! Už žádné světlo!"

Ale Julinka si sundala čelenku a jemně ji položila na zem. Z mušlí začalo vycházet teplé světlo – její láska k moři byla silnější než temnota. Karzok najednou přestal vypadat zlobivě. Jeho krunýř se rozzářil a oči změkly.

"Já jsem jen chtěl, aby si mě někdo všiml," zašeptal.

Julinka ho objala. Společně pak odnesli perlu zpět do paláce. Královna Siréna jí děkovala, objala ji ploutvemi a darovala jí kouzelný přívěsek z perleti.

Když se Julinka vrátila na břeh, vypadalo to, jako by neuplynula ani minuta. Ale moře teď zpívalo jinak – vlny jí každé ráno pošeptaly "děkujeme".

A Julinka? Ta nikdy nezapomněla, že odvaha a laskavost mohou změnit celý podmořský svět.

🌊 Dobrou noc a sladké sny plné mořských dobrodružství!