Pohádka o Matýskovi, co mluvil jako pirát

Byl jednou jeden kluk jménem Matýsek, a ten měl zvláštní zálibu – mluvil jako starý námořník z hospody u přístavu. Když ho něco naštvalo, spustil: "Sakra, kruci, do prkýnka, co je tohle za blbost?!" Jeho kamarádi se tomu smáli, ale rodiče, paní učitelka i babička z toho měli hlavu v pejru.

Jednoho dne dostal Matýsek velký úkol – měl jet na návštěvu ke králi a královně, protože byl vybrán jako zástupce jejich školy. Měl jim vyprávět o tom, co děti ve škole dělají.

Matýsek slíbil, že se bude chovat slušně. Jenže když dorazil do zámku a zakopl o kobereček, z pusy mu vylétlo: "Do prčic s tím kobercem!" A když mluvil o matematice, prohlásil: "Někdy je ta matika fakt na píp!"

Král s královnou se na sebe udiveně podívali. "Matýsku," řekla královna jemně, "tohle se u nás na zámku neříká. Sprostá slova jsou jako špinavé boty – když je přineseš do krásné místnosti, všichni si jich všimnou a je to nepříjemné."

Matýskovi zrudly tváře. Uvědomil si, že tím, co říká, vlastně kazí hezkou chvíli. A tak se rozhodl, že si vymyslí vlastní "slušná sprostá slova" – třeba "do palačinky!", "ježkovy kosti!" nebo "banán na noze!"

Od té doby byl Matýsek pořád stejně vtipný, ale už nikoho neurážel. Kamarádi si od něj ta slova začali půjčovat, paní učitelka ho chválila a dokonce ho znovu pozvali na zámek – tentokrát na palačinkovou slavnost.

A jak říkal Matýsek: "Když už musíš něco říct, co není úplně hezké – zkus to říct hezky!"