Pohádka o Matějovi a zakletém lesu

Kdysi dávno, v jedné malé vesničce u hlubokého lesa, žil chlapec jménem Matěj. Byl to obyčejný vesnický kluk, který pásl kozy, pomáhal rodičům a rád si povídal se starým dědečkem, který znal tisíce příběhů o čertech, vílách a lesních strašidlech.

Jednoho večera dědeček Matějovi vyprávěl o Zakletém lese, který prý začíná tam, kde končí stará borovice s pokroucenou větví. "Kdysi tam býval krásný háj plný víl a ptáků," povídal děda, "ale pak tam čert Bruchal ztratil své kopyto a zaklel celý les, protože se mu ho nikdo neodvážil vrátit."

Matěj poslouchal se zatajeným dechem. A jak už to tak bývá – zvědavost zvítězila.

🌲 Cesta do lesa

Druhý den se Matěj vydal do lesa. Došel až k borovici s pokroucenou větví a najednou se všechno kolem změnilo. Bylo ticho. Žádní ptáci, žádný vánek. Jen stromy, které vypadaly, jako by dýchaly.

Po chvíli potkal starého jezevce v kabátku z mechu. "Kam jdeš, kluku?" zeptal se chraplavým hlasem.

"Hledám čertovo kopyto, abych zrušil kletbu," odpověděl Matěj.

Jezevec pokýval hlavou. "Pak musíš projít třemi zkouškami. První je u víly Plavěnky, která žije u lesního jezírka. Když ti dá zlatý lístek, můžeš pokračovat dál."

🧚 Zkoušky

U jezírka Matěj potkal vílu Plavěnku – krásnou, bledou bytost s vlasy jako vodní řasa. "Najdi kapku rosy z nejvyšší trávy dřív, než vyjde slunce," poručila. Matěj běžel, lezl, klouzal, až kapku opravdu našel. Víla se usmála a dala mu zlatý lístek.

Druhá zkouška čekala u pařezového skřítka Zbyňka. Ten Matěje zavedl na paseku plnou bludiček. "Najdi tu pravou, jinak zabloudíš navěky," zachechtal se. Ale Matěj si vzpomněl, že dědeček říkal: "Pravá bludička nikdy nemrká." Díval se pozorně – a opravdu jednu takovou našel. Skřítek mu zamával a pustil ho dál.

Třetí zkouška byla nejtěžší. Čert Bruchal osobně! Vyšel z kouře pod velkým kamenem, celý rohatý, s jedním kopytem chybějícím.

"Tak ty mi ho chceš vrátit?" zasmál se.

"Ano. Ale jen když slíbíš, že už žádný les nebudeš zaklínat," odpověděl Matěj.

Čert se zamračil… pak se rozchechtal… a nakonec uznal, že takhle odvážného kluka už dlouho nepotkal.

🔔 Šťastný konec

Les se v tu chvíli probudil. Ptáci začali zpívat, víly se roztančily mezi kapradím, a čert Bruchal si obul své kopyto a s funěním zmizel v prasklině pod kamenem.

Matěj se vrátil do vesnice jako hrdina – ne kvůli slávě, ale proto, že měl dobré srdce. Od té doby byl les opět kouzelný a každý, kdo měl odvahu a čisté úmysly, v něm mohl potkat něco krásného.

A Matěj? Ten jednou vyprávěl tuhle pohádku svým vlastním vnoučatům. A ta pak svým. A tak to šlo dál… až dodnes.

✨ Konec pohádky. A teď: "Dobrou noc a krásné sny." 🌙