Pohádka o májovém srdci

Bylo jednou jedno malé městečko, kde každý rok slavili první máj jako svátek lásky a jara. Všude kvetly třešně, na náměstí hrála hudba a lidé se procházeli ruku v ruce pod rozkvetlými stromy. Ale letos bylo něco jinak.

V městečku žil malý kluk jménem Matěj. Byl zvídavý a moc rád si hrál v lese, který začínal hned za jejich domem. V tom lese stál starý kamenný most, o kterém si lidé vyprávěli, že je kouzelný. Prý se tam na první máj objevuje srdce z třešňových květů, které splní jedno přání – ale jen tomu, kdo myslí na druhé.

Matěj tomu nevěřil… až do letošního jara. Když se probudil 1. května, podíval se z okna a viděl, jak jeho maminka tiše sedí na lavičce a drží v ruce dopis. Tatínek totiž musel odjet na dlouhou pracovní cestu do ciziny, a tak máj slavili bez něj.

Matěj se rozhodl, že zkusí najít to kouzelné srdce. Vypravil se do lesa, přesně tak, jak to slyšel ve vyprávění. Šel po staré stezce, kolem zurčícího potoka, až přišel ke kamennému mostu. A tam – přesně uprostřed – opravdu leželo srdce z třešňových květů, jemné a voňavé, jako by ho složil sám vítr.

Matěj zavřel oči a přál si jediné: "Ať se maminka zase usměje. A ať nám tatínek brzy zavolá."

Jakmile to dořekl, srdce se rozzářilo jemným světlem a vítr odnesl květy vysoko do vzduchu. Matěj běžel domů a když doběhl, uviděl maminku, jak telefonuje… a smála se. Tatínek volal – a slíbil, že přijede už za pár dní, protože se mu podařilo dokončit práci dřív.

Od té doby Matěj věřil na kouzla. A i když už byl starší, nikdy nezapomněl na to, co se stalo na prvního máje. Každý rok pak udělal pro někoho něco hezkého – a srdce z květů se vždy znovu objevilo. Jen ti, kdo mají laskavé srdce, ho ale dokážou najít.