Pohádka o Králi Ječmínkovi a kouzelném obilí

Za devatero horami a devatero řekami, v srdci Hané, stála kdysi dávno malá vesnička jménem Kláskov. Kolem ní se rozprostíraly zlaté lány obilí, které ševelily ve větru jako moře. Lidé tu byli pracovití, dobrosrdeční a uměli se radovat i z mála. A nade vším bděl jejich dávný ochránce – Krále Ječmínek.

O Králi Ječmínkovi se říkalo, že byl kdysi opravdovým vládcem Hané. Miloval své lidi, a když mu království hrozilo neštěstí, proměnil se v klas ječmene a ukryl se v zemi, aby jednoho dne mohl znovu pomoci.

Záhada sucha

Jednoho roku přišlo veliké sucho. Déšť nepadal, pole sesychala, obilí neklíčilo a lidé se začali obávat, že přijdou o celou úrodu. Sedlák Jan, nejsilnější a nejstatečnější muž ve vsi, se rozhodl, že se vydá do starého lesa za moudrou babičkou Liduškou, která prý věděla o všem, co se v kraji šustlo.

Liduška seděla ve své chaloupce z větví a mechu, pila lipový čaj a když uslyšela Janovu prosbu, jen tiše přikývla.

"Pomoci vám může jedině Král Ječmínek," řekla. "Ale aby se probudil, musíš najít tři kouzelné klasy: první ve větru, druhý v ohni a třetí v srdci."

Jan nerozuměl, ale vyrazil. Putoval přes pole, louky i lesy.

První klas – ve větru

Na vysokém kopci, kde vítr nikdy neutichá, našel starý mlýn. Větrné kolo stálo, jako by bylo bez života. Jan jej napravil, promazal a zatlačil. Kolo se roztočilo, vítr se rozezpíval a z trávy vyrostl zlatý klas. První část úkolu byla splněna.

Druhý klas – v ohni

Dále šel do hor, kde žili staré uhlířky. Pomohl jim rozdělat pec, ale ta nechtěla hořet. Přinesl suché dřevo, uhlí a nakonec přiložil svou dřevěnou píšťalu – tu, kterou mu z lásky vyřezala jeho žena. Když shořela, plameny vzplály jasně a v ohni zůstal druhý klas.

Třetí klas – v srdci

Když se Jan vrátil do vesnice, ta už téměř neexistovala – lidé byli zoufalí, ztráceli víru. Jan ale přednesl řeč, tak opravdovou, že všichni ztichli a v očích se jim objevila jiskra naděje. A v tu chvíli, přímo z jeho hrudi, vyrostl třetí klas – ten z lásky, odvahy a víry.

Probuzení Krále Ječmínka

Když Jan položil tři klasy na pole uprostřed vsi, zvedl se vítr, nebe se rozjasnilo a zlatý déšť padal z oblohy. Z hlíny vzešla vysoká postava – Král Ječmínek. Měl dlouhé vlasy jako klasy, oči jako nebe po dešti a úsměv, který zahřál všechny u srdce.

"Díky, že jste nezapomněli," pronesl. "Haná znovu rozkvete."

Od té doby už nikdy nepřišlo takové sucho a každý rok se první snop obilí ve vsi nesl s písní na návsi – jako poděkování Králi Ječmínkovi, který v srdcích lidí žil dál.

Konec.