Pohádka o kouzelném vláčku Jiskříkovi 1/2

V daleké zemi kolejí, mostů a nádraží žil malý vláček jménem Jiskřík. Nebyl nejrychlejší, ani největší, ale měl jednu zvláštní schopnost – jeho komín vydával kouř, který voněl po čokoládě.

Každé ráno vozil děti do školky a každé odpoledne zpátky. Děti ho milovaly, mávaly mu a volaly: "Ahoj Jiskříku!" A on pokaždé pískl: "Túúú-túúú!"

Jednoho dne ale dostal Jiskřík nový úkol – měl doručit důležitý balíček přes les a kopce, až k vesnici jménem Tichočepy, kam nikdy předtím nejel.

"Musíš projet starým tunelem pod horou Temná skála," řekla mu výhybkářka paní Kolečková. "Ale dej pozor, ten tunel je… zvláštní."

Jiskřík vyrazil plný odhodlání. Vjel do lesa, jiskry mu tančily z komína, koleje ho vedly kupředu. A pak – tunel. Byl tmavý, dlouhý, a chladný jako zima. Jiskřík se nebál. Pustil do komína extra dávku čokoládové páry a rozsvítil světla.

Ale jakmile vjel dovnitř, něco se stalo. Světla zhasla. Koleje se zatočily zvláštním směrem. A když vyjel ven, místo Tichočep stál u neznámé stanice jménem Zrcadlovec.

"Kde to jsem?" pískl tiše Jiskřík.

Nikde nikdo. Jen podivný starý semafor, který blikal zeleně, i když nikdo nejel. A z dálky se ozval hluboký, pomalý zvuk – jiný vlak. Velký a temný…

Pokračování příště…