Pohádka o klukovi jménem Matyáš a tajemství Lesa stínů - strašidelná

Kdysi dávno, v malé vesničce pod horami, žil chlapec jménem Matyáš. Byl zvídavý, odvážný a měl jednu zvláštní schopnost – rozuměl řeči zvířat. Nikdo nevěděl, jak k ní přišel, ale Matyáš to považoval za dar a často si povídal se sýčky, liškami i ježky.

Jednoho dne se do vesnice donesla zpráva, že v Lesu stínů se objevilo něco temného. Zvířata prý prchají, stromy vadnou a světlo v lese jakoby mizelo. Lidé se báli, ale Matyáš cítil, že musí zjistit, co se děje.

S malým batohem, lucernou a svým věrným jezevčíkem Brunem se vydal na cestu. Hned za vesnicí ho zastavila sova:

"Les stínů se změnil, Matyáši. Někdo nebo něco tam probudilo staré zlo. Dávej si pozor."

Matyáš přikývl a vstoupil do lesa. Byl tam jiný vzduch, ticho bylo těžké jako mlha. Po chvíli narazil na první podivnost – mluvící kámen.

"Hledej srdce lesa," pravil kámen. "Tam sídlí rovnováha. Pokud je ztracena, temnota se rozšíří."

Matyáš pokračoval dál. Potkal poraněnou lišku, kterou ošetřil, a ta mu ukázala tajnou stezku. Vedla až k Temnému jezírku, kde uprostřed na ostrůvku stál starý strom. Ten strom zářil podivným modrým světlem. Matyáš poznal, že to je srdce lesa.

Jenže u stromu stál stínový tvor – stvoření z dýmu a stínů, které šeptalo:

"Odejděte! Les je můj!"

Matyáš se nezalekl. "Les nepatří nikomu. Žije v něm rovnováha."

Vytáhl z kapsy malý stříbrný amulet, který mu kdysi daroval jeho dědeček. Amulet se rozzářil a stín zavyl. Světlo z něj vyšlo tak silné, že temnota se začala rozpouštět. Tvor zanikl v paprsku a les se nadechl. Strom se zazelenal, ptáci začali zpívat a vše bylo, jak mělo být.

Matyáš se vrátil do vesnice jako hrdina, ale nikdy se nechlubil. Věděl, že les mu daroval důvěru – a on ji nezklamal.

Od té doby se říká, že když se v lese ztratíš, Matyášův duch tě ochrání. A někteří tvrdí, že občas slyší jeho smích mezi stromy…