Pohádka o Honzovi a pekelné švestce - strašidelná

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami žil na malé chalupě mládenec jménem Honza. Nebyl to lenoch, jak už to u Honzů bývá, ale spíš takový klidný dobrák. Nejraději ze všeho seděl pod švestkou, koukal do dálky a přikusoval chleba se sádlem.

Jednoho dne mu švestka začala mluvit.

"Honzo," zašeptala, "utrhni mou nejsladší švestku, ale pozor – co se stane, za to ponesu následky já i ty!"

Honza, jak byl zvyklý spíš poslouchat než se ptát, utrhl tu švestku a snědl ji. V tu ránu se před ním otevřela díra do země a z ní vyskočil čert.

"Tys snědl pekelnou švestku! Teď mi musíš sloužit tři dny v pekle!"

Honza se jen podrbal na hlavě. "No, když musí být, tak musí," řekl a seskočil za čertem do díry.

V pekle mu ale čerti dali za úkol takové nesmysly, až jim z toho šla hlava kolem. Honza měl např. třídit uhlí podle lesku, nebo hladit kocoura, který vrčel jako pes. Ale protože byl klidný a mazaný, poradil si se vším.

Třetí den mu sám Lucifer povídá:

"No dobrá, Honzo. Nejenže jsi nic nezničil, ale ještě jsi naučil čerty vařit švestkové knedlíky. Můžeš jít domů. A tu švestku ti vracíme – bude ti dávat každý rok jednu kouzelnou švestku."

Od té doby se Honzovi dařilo. Z chalupy se stala pěkná usedlost, každý rok mu jedna kouzelná švestka pomohla: jednou přivolala déšť, jindy uzdravila nemocné tele.

A když se ho někdo ptal, co je tajemstvím jeho štěstí, Honza vždycky mrkl a řekl:

"Stačí neodmlouvat švestkám a nebát se ani čertů."