Pohádka: Lesní království hub

V hlubokém lese, kde slunce jen jemně prosvítá mezi korunami stromů, leželo tajemné Království hub. Nebylo to království jako z pohádek, kde vládnou lidé nebo zvířata. Tady vládli… houby!

V samém srdci mechu stál veliký hřib – král Hřiboslav První. Měl klobouk hnědý jako čokoláda a nohu silnou jako kmen starého dubu. Po jeho boku stála krásná princezna Muchomůrka Amálka, s červeným kloboučkem posetým bílými puntíky.

Každý den se v království konal houbařský ples. Přicházely lišky – tedy lišky obecné, zpívaly kuřátka, tančily bedly, a dokonce i vážné suchohřiby se lehce pohupovaly do rytmu lesa.

Ale jednoho dne se přihodilo něco zvláštního. Z houští se vyřítila zvědavá veverka jménem Bětka a začala sbírat houby do oříškové skořápky.

"Páni, tenhle hřib je obrovský!" vykřikla, když objevila krále Hřiboslava.

"Stůj!" zvolala princezna Amálka. "To není obyčejný hřib, to je náš tatínek!"

Veverka se zarazila. Oči jí vyvalily jako dva lískové oříšky. "Promiňte, já nevěděla, že houby mluví!"

"Mluvíme jen tehdy, když nás někdo chce utrhnout bez rozmyslu," řekl moudře král. "Ne každá houba je k jídlu. Některé jsme kouzelné, jiné jedovaté a některé jen chceme žít v lese v klidu."

Bětka se začervenala a sklonila uši. "Já jen chtěla nasbírat pár hub na zimu. Ale už chápu – musím se učit rozlišovat. A hlavně se ptát!"

Král Hřiboslav jí odpustil a dokonce jí daroval zlatou bedlu, která veverce každou zimu ohřeje doupě teplem lesního kouzla.

Od té doby Bětka sbírala jen houby, které dobře znala, a nikdy už nesahala na houby, které mluvily. Lesní království hub opět rozkvétalo, plesy byly ještě veselejší a princezna Amálka si našla novou kamarádku – veverku Bětku.

A jestli je někdy navštívíš, třeba taky uslyšíš, jak si houby šeptají o tom, co se ten den v lese stalo.

🌙 Dobrou noc a sladké sny plné kouzelných lesních dobrodružství 🍂✨