Oliver a noční stín 2/2

Od té noci chodil Oliver do kouzelné zahrady skoro každý večer. Učil se od moudré sovy jménem Sofie, jak rozeznat zlé sny od těch dobrých, a s malým dráčkem Plamínkem létali nad krajinou snů, aby pomáhali dětem spát klidně.

Jednoho večera ale bylo v zahradě ticho. Květiny nezpívaly, zvířata se schovávala a obloha ztmavla. Z hlubin lesa se totiž začal plížit Noční stín – tvor, který kradl sny a schovával je do černého vaku, aby děti měly jen prázdné spaní.

Oliver se nezalekl. Vzal svůj klíč, který teď uměl zářit jako malá hvězda, a spolu s Plamínkem se vydali Noční stín najít.

Šli přes Temný most, plavali po Mlžném jezírku a nakonec přišli k Jeskyni zapomenutých snů. Tam seděl Noční stín a chystal se polknout další sen – tentokrát byl růžový a plný medvídků a zmrzliny.

Oliver vykřikl: "Pusť ten sen! Děti potřebují snít!"

Noční stín se zasmál. "Proč bych měl? Sny patří mně!"

"Ne," řekl Oliver odvážně. "Sny patří dětem – a já jsem jejich strážce."

V tu chvíli klíč zazářil tak silně, že jeskyně se rozzářila a sen vylétl zpět na oblohu. Noční stín začal mizet, až se rozplynul jako mlha.

Zahrada se znovu rozzářila, ptáci zpívali a Plamínek udělal vítězný obláček kouře.

Od té doby Noční stín nepřišel a Oliver věděl, že sny jsou v bezpečí – dokud bude mít svůj klíč a odvahu v srdci.