O kocourovi Matýskovi a tajemství Měsíčního kopečku

V jedné vesnici na kraji lesa žil kocour jménem Matýsek. Byl černý jako uhlík, měl oči žluté jako měsíc a byl zvědavý víc než deset myšek dohromady. Každou noc, když všichni spali, se toulal krajinou a hledal dobrodružství.

Jedna zvláštní noc

Jednoho večera si všiml, že měsíc svítí nějak zvláštně. Jeho světlo padalo přímo na jeden malý, kulatý kopeček za vesnicí. Kopeček, kterého si nikdy dřív nevšiml. Matýsek zpozorněl. "To není jen tak," zamňoukl potichu. A vyrazil.

Tajemná brána

Když přišel na Měsíční kopeček, uviděl v trávě malá dvířka. Byla tak malá, že by je člověk přehlédl, ale pro kocoura akorát. Opatrně je tlapkou pootevřel a… uviděl to nejzvláštnější místo na světě.

Za dvířky byla zahrada plná nočních květin, které svítily jako hvězdy. Motýli s křídly z mléčné dráhy poletovali kolem a na lavičce seděl… starý kocour se stříbrným kožíškem.

Strážce noci

"Vítej, Matýsku," řekl ten kocour. "Jsem Nočík. Hlídám sny všech dětí v okolí. Ale dnes potřebuji pomoc. Některé sny se ztratily – vítr je odvál. Potřebuju, aby ses vydal do Snového lesa a donesl je zpět."

Matýsek přikývl. Nemohl přece dovolit, aby děti měly noc bez snů!

Dobrodružství v Snovém lese

V Snovém lese potkal létající polštáře, zpívající stromy a jednu zapomenutou noční můru, která se styděla a schovávala. Matýsek jí ale nevyhnal. Pohladil ji tlapkou a řekl: "I ty patříš do světa snů. Jen musíš být trochu laskavější." A noční můra se proměnila v usměvavého dráčka.

Nakonec našel všechny ztracené sny – jako zářivé bubliny schované v korunách stromů. Posbíral je do svého klobouku (který nosil jen na výpravy) a donesl je zpět k Nočíkovi.

Návrat domů

Nočík se usmál: "Jsi výjimečný kocour, Matýsku. Dnes jsi zachránil sny." A jako poděkování mu dal hvězdičku z nebe. Od té doby má Matýsek na čele malou zářivou tečku – jen ji přes den nejde vidět.

A když děti v noci usnou, Matýsek sedává na střeše a dívá se na oblohu. Protože sny je potřeba chránit.