O ježkovi, který chtěl být rychlý

V jednom lese žil malý ježek jménem Bodlinka. Měl všechno, co si ježek může přát – útulnou nůši listí, kamarády a dostatek jablek. Jenže Bodlinka měl jeden sen: chtěl být nejrychlejším zvířátkem v lese.

"Proč já musím být vždycky poslední?" bručel si, když se snažil doběhnout závod s veverkou, která ho s úsměvem přeskákala po větvích.

"Protože jsi ježek," řekla moudrá sova, "ježci nebývají rychlí, zato umí být chytří."

Ale Bodlinka neposlouchal. Jednoho dne si navlékl červenou čelenku, poprosil jezevce, ať mu postaví běžecké boty, a vydal se trénovat.

Běžel každý den. Přes trávu, přes pařezy, dokonce zkoušel běhat z kopce, ale většinou skončil v trávě jako pichlavý míček. Všichni se divili – zajíci se smáli, srnky kroutily hlavou, ale Bodlinka se nevzdával.

Pak přišel den Velkého lesního závodu.

"Poběžím taky!" zvolal hrdě.

Všichni se na něj podívali a jeden zajíc si dokonce odkašlal smíchem. "Ty? Bodlinko? Vždyť ti trvá půl dne dojít na louku!"

Bodlinka nic neřekl, jen se postavil na start. Zazněl výstřel ze šišky (to je takový lesní startovací signál) a všichni vyrazili. Zajíci skákali, veverky kličkovaly, srny ladně běžely.

Bodlinka? Šel si po svém. Pomalu, ale vytrvale. Cestou si natrhal borůvky, pozdravil mravence, a když přiběhl k potoku, zjistil, že ostatní zvířátka se tam zamotala do závory z popadaných větví.

"Pomóóc!" volala srnka.

Bodlinka se usmál, vklouzl mezi větve, propíchl pár větviček bodlinami a cesta byla volná.

Všichni se mu poděkovali, a místo aby pokračovali v závodě, uspořádali piknik.

A víš, kdo byl největší hrdina dne?

Bodlinka. Ne protože byl nejrychlejší, ale protože pomohl ostatním a nezapomněl si cestou užívat života.