Medvídek, který hledal hvězdu

V jednom tichém lese žil malý medvídek jménem Brumík. Každý večer, když šel spát, koukal z okýnka své chaloupky na noční oblohu. Nejraději měl jednu jasnou hvězdičku, která vždycky jako první zablikala. Říkal jí "Moje hvězda".

Jednoho dne ale přišel velký mrak a zakryl celé nebe. Medvídek neviděl ani jednu hvězdičku, natož tu svou oblíbenou. Byl z toho smutný. "Kde je moje hvězda?" špitl a rozhodl se, že ji půjde najít.

Obul si botky, vzal si batůžek s medem a vydal se do lesa. Potkal sovičku, která mu řekla:

"Brumíku, hvězdy se neschovaly. Jen čekají, až se obloha vyčistí. Zkus si lehnout a počkat."

Brumík si lehl na mech a zívl:

"Tak já si chviličku zdřímnu…"

A než řekl "dobrou noc", už spal. A víš co? Když usnul, mraky se rozestoupily a jeho hvězda se opět objevila na obloze. Mrkala na něj, jako by říkala:

"Jsem pořád tady, jen někdy je potřeba chvilku počkat."