Ella a tajemství kouzelného lesa
Byla jednou jedna holčička jménem Ella. Byla zvědavá, veselá a měla nejraději dobrodružství. Žila v malé vesničce na kraji lesa, který všichni zvali "Les ticha", protože se z něj nikdy neozýval ani šelest. Lidé říkali, že je zakletý, ale Ella tomu nevěřila. Spíš měla pocit, že se v něm ukrývá něco nádherného a tajemného.
Jednoho dne, když si hrála u okraje lesa se svým plyšovým medvídkem Bublíkem, zahlédla mezi stromy jemné světlo. Bylo jako z pohádky – duhové, mihotavé a lákavé. Ella chvíli váhala, ale pak ji zvědavost přemohla. Vzala Bublíka za packu a vykročila do lesa.
Šla a šla, až dorazila k malému jezírku. Nad vodou se vznášely světlušky a u břehu stála dřevěná loďka s nápisem:
"Jen pro srdce odvážná a laskavá."
Ella nastoupila a loďka se sama rozjela. Plula tiše, jako by ji řídilo kouzlo. Když dorazila na druhý břeh, spatřila před sebou bránu ze stromů, květin a světla. Když jí prošla, nestačila se divit – ocitla se v Kouzelném lese, kde zvířata mluvila, květiny tančily a ptáci zpívali jako orchestr.
Najednou před ní přistála malá víla s křídly jako motýlí:
"Vítej, Ello! Čekali jsme na tebe. Kouzelný les je v nebezpečí. Zlá čarodějnice Morgra zaklela náš svět do věčného podzimu. Jen někdo se srdcem čistým a odvahou může najít Zrcadlo světla a vrátit lesu rovnováhu."
Ella byla překvapená, ale nezalekla se.
"Pomůžu vám!"
Společně s vílou Elvírou se vydaly na cestu. Musely projít tři zkoušky:
- Jeskyně strachu, kde musela Ella překonat svůj největší strach – samotu. Nakonec pochopila, že není nikdy sama, dokud má v srdci lásku.
- Bažina smíchu, kde se všechno vysmívalo jejím chybám. Ale Ella se zasmála sama sobě a tím kouzlo zlomila. Věděla, že není špatné chybovat – důležité je zkusit to znovu.
- Vrchol pravdy, kde musela říct, co si opravdu přeje. Ne hračky, ne sladkosti… ale aby byli všichni, které má ráda, šťastní. To byla její pravda.
Nakonec dorazila k Zrcadlu světla. Když se do něj podívala, odrazila se v něm její odvaha, láska i přátelství – a tím kouzlo zlomila. Les se rozzářil barvami jara a víly začaly zpívat.
Elvíra ji objala:
"Díky tobě, Ello, máme zase naději. Jsi hrdinka, na kterou nikdy nezapomeneme."
Loďka ji odvezla zpět na okraj lesa, kde slunce právě zapadalo. Bublík se na ni spokojeně usmál. A i když si Ella nebyla jistá, jestli to byl sen, nebo skutečnost, něco jí napovídalo, že jednoho dne se do Kouzelného lesa zase vrátí…