Eliška a kouzelné koťátko
Byla jednou jedna holčička jménem Eliška, která žila v malém domečku na kraji lesa. Měla ráda kytičky, palačinky a hlavně zvířátka. Ale ze všeho nejvíc si přála mít vlastní koťátko.
Každý večer se dívala z okna na hvězdy a šeptala:
"Kéž bych měla malinké koťátko, které by bylo moje kamarádka…"
Jednou v noci, když vítr tiše šustil listím, uslyšela Eliška zvuk škrábání na dveře. Opatrně otevřela – a tam stálo malé bílé koťátko s fialovým obojkem a zlatou hvězdičkou na čele.
Koťátko mňouklo:
"Mňau… Eliško, jsem tvoje přání. Ale jsem taky kouzelné koťátko, a musíš mi slíbit tři věci."
🌟 Tři sliby
Eliška překvapeně přikývla a koťátko pokračovalo:
- Nikdy mě nebudeš držet zavřené.
- Budeš se o mě starat s láskou, i když budu někdy zlobit.
- Podělíš se se mnou o radost i smutek.
Eliška řekla: "Slibuju!" A od té chvíle byly nerozlučné.
🧁 Den plný dobrodružství
Koťátko se jmenovalo Míca. Umělo mluvit, skákat po duze, měnit barvy podle nálady a dokonce najít ztracené hračky.
Jednoho dne se vydaly do lesa a objevily tajuplný pařez, který byl bránou do kočičí říše. Tam žila kočičí královna, která zrovna ztratila svůj zlatý míček. Nikdo ho nedokázal najít.
Ale Míca přičichla, zamňoukala a vedla Elišku až ke starému stromu. Tam míček ležel.
Královna jim poděkovala a řekla:
"Míco, dnes jsi prokázala odvahu a přátelství. Smíš si vybrat – zůstaneš v kočičí říši, nebo půjdeš s Eliškou domů?"
Míca se podívala na Elišku a zlehka jí olízla ruku.
"Domov je tam, kde je láska. Chci být s Eliškou."
🛌 Dobrou noc
Večer si Eliška s Mícou lehly do postele.
"Dnes to byl nejlepší den," šeptla Eliška.
Míca jemně předla a tiše odpověděla:
"A zítra bude ještě krásnější…"
Venku svítil měsíc a obloha byla plná hvězd. A mezi nimi – jedna malá zlatá, přesně jako ta na čele koťátka.
🌙 Konec