Dobrodružství malého Matyáše a jeho kouzelného kola

Byl jednou jeden kluk jménem Matyáš, který snil o tom, že procestuje celý svět. Měl jen jedno přání – aby měl kolo, na kterém by mohl jezdit kamkoli by chtěl. Ale jeho rodina byla chudá a na nové kolo nebyly peníze.

Jednoho dne, když se procházel lesem za vesnicí, uviděl staré opuštěné kolo, zapletené v křoví. Bylo pokryté prachem a mělo rezavý řetěz, ale i tak Matyášovi zazářily oči. Vyprostil ho z větví, oprášil a rozhodl se, že si ho opraví.

Celý týden si po večerech kolo spravoval. Mazal řetěz, rovnal pokřivená kola a leštil rám. Když bylo konečně hotové, všiml si něčeho zvláštního – na rámu bylo vyryté malé stříbrné kolečko, které se lesklo i ve tmě.

Jakmile na kolo nasedl a šlápl do pedálů, stalo se něco neuvěřitelného. Kolo samo poznalo, kam Matyáš chce jet! Stačilo jen pomyslet na nějaké místo a kolo se tam rozjelo samo, rychleji než vítr.

Prvně se Matyáš svezl k obrovskému jezeru za horami, kde plavali ptáci s pestrobarevnými křídly. Potom si přál vidět moře – a během chvilky už cítil slaný vzduch a slyšel burácení vln.

Každý den zažíval nové a nové dobrodružství: jednou jel přes rozkvetlé louky plné motýlů, jindy šlapal do kopců tak vysokých, že měl pocit, že se dotýká nebe. Kolo nikdy nezabloudilo, nikdy se neunavilo.

Ale pak si Matyáš všiml, že u každého místa, kam přijel, byla nějaká starost: někde plakal ztracený pejsek, jinde stará paní potřebovala pomoct s nákupem. A tak se Matyáš rozhodl, že když už má tak skvělé kolo, využije ho nejen pro své sny, ale i na pomoc ostatním.

Roky plynuly. Z Matyáše vyrostl mladý muž, kterého v každé vesnici znali jako "toho chlapce s kouzelným kolem". A i když mohl vidět celý svět, nejvíc šťastný byl tehdy, když jeho jízda udělala radost někomu jinému.

A kolo? To s ním jezdilo celý život, věrné a stále kouzelné, protože vědělo, že jeho jezdec má to nejdůležitější kouzlo v sobě – laskavé srdce.

Konec.