Aninka a kouzelný šátek z morušového hájku

Kdysi dávno, v jedné malé vesnici mezi loukami a lesy, žila holčička jménem Aninka. Měla copánky jako zlaté klasy a nejraději ze všeho pomáhala babičce v zahrádce. Ale úplně nejvíc toužila mít vlastní kouzelný šátek, jako měla pradávná víla Moruše, o které jí babička často vyprávěla.

"Když víla Moruše rozvázala šátek," říkávala babička, "z každého rohu vyrostl strom, co chránil celou vesnici před bouřkou." Aninka tomu věřila. A tak si jednou vzala košíček, rozloučila se s babičkou a vydala se do starého morušového hájku, který rostl za vesnicí.

Cesta vedla přes louku plnou sedmikrásek, kolem kapličky s dřevěnou zvoničkou a až k tichému lesíku, kde šeptaly morušové listy. Najednou uslyšela tiché pláč.

Pod největším stromem seděla malá víla – uplakaná a celá zamotaná do trní. "Pomůžeš mi?" zašeptala. Aninka neváhala, vytáhla z košíku kapesník, trny opatrně rozmotala a vílu osvobodila.

Víla se usmála a proměnila se v jiskřivý vánek. "Za tvoje dobré srdce ti dávám šátek Moruše. Ale pamatuj – jeho kouzlo funguje jen, když ho použiješ pro dobro druhých."

Aninka se vrátila domů a ten večer, když začala bouřka, položila šátek na parapet. Najednou vítr ustal, mraky se rozestoupily a na nebi se ukázala duha.

Od té doby, kdykoli měl někdo ve vesnici trápení, Aninka přišla s šátkem a vždy se stalo něco krásného – někdy vyrostla jabloň, jindy se uzdravilo kotě nebo se vrátil zatoulaný pejsek.

A tak si lidé začali říkat, že Aninka není jen holčička, ale že má srdce stejně čisté a kouzelné jako víla Moruše.